Spolu bloumáme já a můj stejně starý mezek sraženým deštěm kde jedinou kapku neuvidíš za prameny klidných vodopádů Promočeni přecházíme křížem krážem zpustlou vrásčitou saharu bez písku a bez slunce hledajíc oázu pitného nebe Dnem se prodíráme potmě bez stříbra nočních hvězd protože slunce sní u modřínů a do očí nás pálí křídla andělů Poutí znějí jedovaté harfy s těly svlečených hadů napnutých do strun a my notujeme jejich part Na sklonku měsíce v šedém pozadí vracíme se do šnečích ulit zalitých černým dehtem s karcinogenním virem zemřít |