Samotářská
Zapadlo slunéčko za obzor
a já jsem sám.
Má samota to není vzdor
jež vůči lidem mám.
Jsem sám, to není sen,
vždyť už od mala, já,
s ostychem jsem sešvagřen.
Touha být milován
a lásku opětovat
spaluje mě uvnitř a trhá moje žíly
to nenajde se žádná, co řekla by "Můj milý..."
Zní monotóní hudba ulice,
můj sen rozplynul se v pěnu.
Co však mi vadí nejvíce,
že snad nenaleznu ženu,
která by o mě stála.
Z malého krbu teplo sálá
a já jsem zase sám.
Na dně hluboké číše
poslední kapku naděje hledám.
Jestlipak ještě dýše,
či už jsem na věky odepsán? |
|
