Tupá jako bedna kytu,
zcela tiše, zcela skrytě,
tonu v klišé svého bytu
a umírám na úbytě.

Moje správné bydliště
je za rohem rumiště.
Zítra mě vystaví
jako hvězdu výstavy
všech cvoků a debilů.
Zrozená jsem z omylu.

Hormony jsem křížená,
bláznivá a střižená.
Dejte na mě pozor
- potřebuju dozor!

Moje cela na Pankráci,
co se zatím v dáli ztrácí,
čeká na mě trpělivě,
tiše, ale přitom chtivě,
až někoho zabiju...

Lidičky, bože - pomoc,
dnes se radši opiju.