modrá želva mě bere na rohy vznáším se ve fialových zhuštěných tónech pod šedošedým stropem v oranžových bublinách
žlutou sukni krájím kroky v rytmu parostroje a útržky rozhazuju po sále pouštím na výlet třetí oko na krajkové punčoše mé uvězněné já upnuté v černočerném tričku s lodičkovým výstřihem choulí se a dívá skrz sebe za bílý průsvitný obzor nabízím se vrtošivému okraji rozlitého vína zbytečně a marně vzlétám nadějí červená moucha mi pod stropem šeptá tajemství bleděmodrý čtvrtek jsem řazena do dvojstupu želv s bílými kruhy pod očima otáčím sádrovou hlavou přilepena na poslední molekule kyslíku a ryju do stropu malé velké D je tam na věky má barvu jakou svět nezná |