Ještě dnes pamatuji,
jak slunce poprvé vzešlo,
z moře nenávisti,
přineslo první i poslední světlo.

Jak osmý den zavrhl jsem,
pro potěšení ďábla,
pro bezduchý jediný sen,
má síla už navždy slábla.

Sázka uzavřena pro dvě věci,
na jedné straně zlo, na druhé já,
pro stvoření ráje, pro vznik lidstva,

šance padesát na padesát,
ďábel ve svůj prospěch má,
jen s lítostí teď sedím, pláči a nenávidím se…