Zbyla mi jen píseň slavíka, který v kleci zpívá. Sedíš na hřbetě houpacího koníka, který na cestu se nedívá. Zbyla mi píseň čtyř stěn, zahrada rozkvetlých růží. Dům,který byl časně dostavěn, proto vím,po čem tvoje ruce touží. Zbyla mi jen píseň slavíka a poezie bez veršů, sedět na břehu rybníka a píseň,kterou brzo napíšu. Zbyla mi jen píseň čtyř stěn, Hukot koňských kopyt, vřískot pomlouvačných žen a zrcadlo,které nesmím rozbít. Zbyla mi jen píseň slavíka, ukrytá do skořápky, hledala jsem svého poníka, četla mezi řádky. Proč jen není ten život tak sladký? Proč není jak z pohádky? Zbyla mi jen píseň slavíka. Zbyla mi jen píseň čtyř stěn. Najděte toho viníka, ať je za svítání popraven! |