Vaše díla  Vaše sbírky  Avíza  Názory  Vámi hodnocená díla  Vaše názory  Historie  Oblíbení autoři  Vaše stránka 

Dílo #42866
Autor:Alan Marceau
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:19.09.2007 15:14
Počet návštěv:1256
Počet názorů:4
Hodnocení:4 1

Pozdravy
Dělám to jaksi nerad
Pokyvovat domům na pozdrav
Klobouk smeknout
Když mi ani neodpoví
A to se snažím
Usmívám se na ně
A s potěchou v hlase
Přeju jim dobrý den

Také auta pozdravy nekvitují
Pořád někam spěchají
Či na mě snad jen mlčky
Svými prázdnými světly hledí
"Ahoj auta", říkám jim
Každé ráno na přechodu
A ona jen tupý zvuk vyloudí
A zase někam zmizí

Čemu se ale divím
Vždyť lidé domy staví
A auta řídí
A jsou úplně stejní
Neztrácím však naději
Že jednou v nějaké smutné uličce
Potkám člověka, auto nebo dům
Který se zastaví, usměje se
a řekne: "Ahoj Václave"

Názory čtenářů
19.09.2007 16:45
muclicka
..pousmání klidný den
19.09.2007 18:03
LoT
trochu mi to připomíná scénu ze začátku R.U.R., kde lidé říkají stejné zdvořilostní fráze jako roboti a hrdinka se tak lehko splete v určování toho, kdo je kdo a kdo je co.

takže ... doba kdy ti bude tvoje auto říkat "Ahoj Václave" klepe na dveře, hlavu vzhůru.

spíš bych rád, aby za tím, co lidé říkají bylo něco z nich samých, ne jen předprogramovaná pravidla co, kdy, jak a komu říct


ahoj Václave
20.09.2007 09:16
jenyk_
...ahoj, Václave!:))
20.09.2007 11:41
engelmar
Mě se to líbí, možná proto, že použiješ do poezie i výrazy, které by se jiný použít bál.

Dělám to jaksi nerad
Také auta pozdravy nekvitují

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)