(Když jsem poprve spal v hradci tu noc se mi zdálo že piju
Tu nejlepší limonádu na světě - především nádherně voněla
Druhý den jsem prochazel okolo mostu kde prodavaly květiny
a tu samou vůni jsem ucítil přesto že jsem již nespal) persono Je to zvláštní jet večer domů z práce
po pár hodinách a poslouchat
psí vojáky
Pozorovat blikající tváře lidí
a usmívat si sám pro sebe že jsou tak neměné
A taky si ukazovat na zářící víka heren rozházených po ulici
ze kterých nonstop čerti nevylezou joooo kdybych nebyl kluk
brečel bych a cedil zuby skrze
pozdravy a vlastní problémy
Ostatně každej má svý problémy
Očekával jsem jakékoli omámenosti
a dostalo se mi jich nastrokrát a víc než jen navoněné
Ale co je dotek \\ pouhé další protínání "ale hele voe ehrm..." to není žádná voda mezi tvými prsty
to je jenom neurčitej smutek
kterej v rukou nepochytáš a nespojíš
jej ani se svým vlastním obzorem blbá persona tvých lidí Protože co je ten tvůj pchááá smutek
šumící odezva vlastního nádechu
"mi nosily noci."
Zanotoval bych si - ale vždy jsem byl značně
nemuzikální kluk (Běžel jsem obrovskm nakupním centrem a střílel do lidí Obrovské krvácení
A matrix byl v každém i v jakékoli sobotě Oblaka nešlo zahlédnout
A ti malincí pejscí s obrovskýma zubama nás pronásledovaly zakusovaly se do lýtek
Kdekdo se smál i strýček skrblík ale ten ze záchvatu Protože přišel o celou pokladnici
Na dně zbývaly pouze kaluže vody A pak mě děda vezl autem do zatopeného města
Pořád to protahoval až jsem z něj videl jenom kaluž ze které čouhaly baráky
Ledově studená sprcha a prošel jsem pobřeží na kterém čekala cizí matka
V rukou muchlala oblaka a povídala mi o svém dítěti
Ponořil jsem se až na dno a prohlížel si majestátné kupole baráku ještě před první
Světovou válkou Malá kostra kluka která obživla začala mi vyprávět o své mátce
Která čeká u jezera Chtel jsem jeho kosti vzít na povrch
Ale řekl mi "je mi tady lépe" Pousmál jsem se snažil se jako tolikrát odplavat do jiného života) | 
1
1
jenyk_ 
Mori 