Kašpárkovi písničky nebyly ani vulgární ani politicky zaměřené a přesto byl mezi lidmi značně neoblíbený. Obzvláště policie na něj měla, lidově řečeno, pifku. Neustále mu strážníci kontrolovali doklady a snažili se ho nachytat při porušování některé málo známé vyhlášky až se jednou kašpárek ocitl v cele předběžného zadržení.

„Co provedl?“ Podivil se komisař Malina, když dva policisté přivlekli kašpárka v želízkách.

„Jestli nic neprovedl, tak budu mít pěknou polízanici u inspekce.“ Postěžoval si ještě komisař, ale to už mu jeden ze strážníků podával svou polní příručku nalistovanou na straně 86. Komisař stránku pročítal.

„Je to ten poslední odstavec.“ Upřesnil policista. Malina po chvíli začal číst nahlas.

„Občané města, město reprezentují a proto budiž pokáráni a případně vzati do vazby ti, kteří pohoršují, či nějakým způsobem vystupují z řady. Důvodem pro vykonání úředního aktu mohou být hlasité projevy, nepřiměřené chování, výstřední oblékání a podobně…“

„Co to má být?“ Podivil se Malina, když dočetl.

„Přece výstřední oblečení. Podívejte se.“ Policista ukázal na kašpárka. „Boty s rolničkami, prapodivná výstřední a velmi barevná vesta a čepice.“

„Ale pánové, ta vyhláška je padesát let stará. Byla vytvořena někdy v hlubokém komunismu.“ Zoufal si Malina.

„Ale stále platí. Ty příručky jsou aktuální na tento rok.“ Bránil se muž zákona.

„Bože, Za co mě trestáš!“ Lomil rukama komisař. „dobře tak si ho odveďte do cely. Ale maximálně na jednu noc. Inspekce by mě asi zakousla, kdyby ho tu našla a já měl pro to takové zdůvodnění.“

„Aspoň něco.“ Mnul si ruce strážník a strkal hloupě se usmívajícího kašpárka do cely.

„Dej sem tu flétnu!“ Okřikl ho, když za ním zavřel mříž. Kašpárek svému vězniteli poslušně podal svou starou flétnu a ten ji v patetickém gestu zlomil přes koleno na dvě půlky. Kašpárkovi spadl ze rtu úsměv a měl zřejmě na krajíčku.

„A máš to!“ Smáli se policisté a hráli se dvěmi kusy flétny loutkové divadlo přičemž tančili a vyluzovali všelijaké posměšné zvuky. 

    Večer, když nastala doba večeře pro vězně, rozhodli se ti dva milí strážníci, že kašpárkovi jídlo trochu osladí a zamíchali do kaše taky žiletku na holení. Plácali se po zádech a chválili se jak se jim daří znepříjemňovat kašpárkovi pobyt v jejich institutu.

     Když kuchař donesl vězňům jídlo, hladový kašpárek, který měl málokdy plný žaludek, protože žil na ulici jako bezdomovec, se s chutí pustil do jídla. Za chvíli ale vykřikl a svalil se k zemi v křečích. Spoluvězni zavolali hlídače, ale když přiběhl, bylo už pozdě. Kašpárek byl mrtvý.

„Co se sakra stalo!“ Nadával Komisař.

„Nevíme šéfe.“ Tvrdili policisté. „Co měl na večeři?“

„Ovesnou kaši.“ Oznámil sklesle kuchař, který byl taky u šéfa na koberečku.

„Tak byl asi alergický na lepek.“ Vyjádřil názor jeden z policistů a ostatní souhlasně mručeli. Komisař si povzdechl.

„Odnesete ho v noci na hřbitov a někde ho zakopete a už o tom nebudeme mluvit. Nikdo si ani nevšimne, že kašpárek už není.“

„Jasně, šéfe.“ Potvrdil příjem rozkazu policista.

„Jsem pan komisař, ničemo!“ Okřikl ho Malina a vyhnal všechny ze své kanceláře.

„To byl zase den.“ Povzdechl si a složil hlavu na stůl, aby si před hlavním spánkem trochu zdříml.

Konec