Rád sním o krásných ženách z baru, Ty jenž vidět vždy jsou při poháru. Láska co víno mění v jed, láska co pohledem zná milovat i zabíjet. Vždy však jen tak na oko... jako pěst!
Možná bych i plakal, a mé slzy poušť by vpila. Možná bych i plakal pro všechny žíznivé... Nikdo se však nenapije z nádoby jenž uvnitř hnije.
Tak krásné ženy z baru milují krásné prázdné muže, a všichni ti krásní lidé jenom masky, kosti a kůže...
Epilog
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Temnorez', 25.08.2007 16:12.
mě rozmrzela hlavně ta poslední strofa, přijde mi navíc a ještě nezdařilá ale je to lepší než posledně jen bych ještě ubral pathosu a přidal trochu vlastních pocitů z toho, co vlastně píšů na to téma je to suché, jakoby pozorování rybiček v akvárku
"Tak krásné ženy z baru milují krásné prázdné muže, a všichni ti krásní lidé jenom masky, kosti a kůže..." pokud by tam bylo jenom tohleto tak to bych ještě bral, jinak je to dosti slabý