Sem krysa. Jo. A myslim, že docela pěkná. Teda až na to natrhlý ucho. To mě v jednom přístavu pěkně prohnala ňáká kočka. Ale co, mohla sem dopadnout eště mnohem hůř. V černym kožichu mám pár bílejch fleků – hogo fogo krysy tomu řikaj lysiny, ale mně se to méno moc nezdá, páč to zní, jako bych byla ňáká stařena nebo co. A to já fakt nejsem. Sem mladá a zcestovalá. Jo. Moc krys toho nezažilo tolik co já. A když tak pěkně prosíte, já vám vo tom teda něco povim. Jo. Povyprávim vám vo svým prašivym námořnickym životě…

Jak a kde sem se narodila si už nepamatuju. Moje nebožka krysí máma (při jedný velký bouřce jí vlna smetla z paluby a utopila se – budiž jí země lehká…) dycky řikala, že sem byla to nejhezčí krysátko, co kdy viděla, a že mě porodila v levym zadnim rohu kapitánovy paluby, za jeho truhlou. Asi proto to místo mám tak ráda a furt tam bydlim. Vo jídlo nemám nouzi, bo kapitán je férovej chlap a semtam utrousí ňákej ten drobek. Díky, kapitáne Kečre, nebo jak vám to řikaj, ste dobrej chlap.
Vostatní krysy na lodi mě moc nemusej, páč mi záviděj, že se mám tak dobře. Ale co, stejně dycky přindou, dyž je hlad. Jo. Nemaj mě rády, ale respektujou mě. Sem jejich vůdkyně. Ale furt si musim krejt záda, bo jeden nikdy neví. Jako tudle, když se proti mně spikli dva a shodili na mně z kapitánovýho stolu lodní deník. Museli to připravovat dlouho, páč je dost těžkej. No, naštěstí sem uhla. Jo. Já uhla, a jejich těla teď uhnívaj. Haha, a pak že krysy nechápou srandu. Dyť todle bylo docela vtipný.

Vubec mě lidi už štvou tim, jak nás podceňujou. Řikaj vo nás jen špatný věci. Třeba že roznášíme mor… Jo, vobčas se stalo, že ho ňáká krysa na jiný lodi měla, ale tak za to můžou lidi, ne? Nemaj nás vozit sem a tam po všech čertech, maj prostě hezky zakotvit v ňákym přístavu. Jo. Zakotvit, páč stejně všude dělaj jedno a totéž – chlastaj, kupujou si děvky a hrajou karty. Voni snad ani jinak to nakradený zlato utratit neuměj. Počkat, já vám neřekla, že sem na pirátský lodi? Aha. Tak to se vomlouvám. Ale mohli ste si toho všimnout sami, dyť jináč by nad náma asi nevlála ta černá vlajka s lebkou a zkříženejma hnátama, ne? Teda já nevim, esli tam je, jak vypadá a co to je takovej hnát. Fakt tam nedohlídnu. Jo, nedohlídnu. Ale jednou sem slyšela Tlumoka nebo jak si říká, jak povídá Morikovi (nebo Rumorikovi? Ty prašivý lidský ména se mi fut motaj jak vopilej námořník na přídi) něco vo významu toho symbolu. Jó, ne že by to prvního důstojníka ňáko zajímalo, ale známe vědce a vynálezce – vo všem na co přindou si musej hned s někym promluvit…

Takle bych vám mohla vyprávět roky. Jo, dobrý dva tři roky, a byly by to historky dobrý jako Norova navigace. Ale právě kapitánovi upadnul docela velkej kus salámu, tak ho du rychle sebrat, než ho zmerčej vostatní krysy. Někdy vám povim víc, když vás to bude zajímat…