LiTerra

STROHÁ HISTORIE

Tato organizace byla založena roku 1922 pod názvem Jungsturm Adolf Hitler. Její centrum bylo v Mnichově a měla sloužit k rekrutování nových mladých členů do SA. Hned následující rok byla po neúspěšném Mnichovském puči rozpuštěna. V té době měla zhruba tisíc členů.
Roku 1926 však byla obnovena, a to již pod názvem Hitlerjugend. Na rozdíl od svého předchůdce byla tato organizace orientována spíše na NSDAP. Vedl ji Kurt Gruber a roku 1930 měla kolem 20 000 členů.
Roku 1933 se Baldur von Schirach stal prvním Reichsjugendführerem (tzn. říšským vůdcem mladých). Pod jeho velením se tato organizace ještě více přimkla k NSDAP a stala se jednou ze základních složek německé propagandy a jednou z nejmasovějších organizací Německa této doby. V době, kdy von Schirach přebíral vedení této organizace, měla přes 100 000 členů. Po jeho ročním působení se tento počet zvýšil na více než 2 300 000 členů. Tento prudký vzestup byl způsoben spojením Hitlerjugend s mnoha jinými mládežnickými organizacemi.
Dalším zlomem byl rok 1936 (konkrétně první prosinec), kdy byl přijat Zákon o Hitlerjugend, a rok 1939, kdy byl přijat zákon o služební povinnosti mladých. Tehdy se naprosto zrušila dobrovolnost vstupu a členství bylo pro všechny děti povinné. Díky tomu počet Hitlerových dětí překonal neuvěřitelných 9 milionů.
Roku 1940 byl Schirach ve funkci Reichsjugendführera nahrazen Arturem Axmannem, který Hitlerjugend transformoval na pomocnou sílu německé armády, která mohla vykonávat některé válečné povinnosti. To vedlo k tomu, že se její členové zapojovali do práce hasičů, říšské pošty či jiných - pro vedení války nezbytných - úřadů.
V roce 1943 začala být tato organizace využívána jako záloha vojenských rezerv, a její členové starší šestnácti let začali být nasazováni do armádních složek. V tomto roce byla vytvořena 12. SS divize Hitlerjugend, které velel SS-Brigadeführer Fritz Witt. Většinu poddůstojníků této divize tvořili chlapci ve věku 16–18 let, kteří se rekrutovali právě z Hitlerjugend. Při zapojení do války se tato divize ukázala být velmi bojeschopnou. Později docházelo k častějšímu zapojování Hitlerjugend do války, její členové byli považováni za jedny z nejfanatičtějších bojovníků a poslední linie něme
cké obrany v Bitvě o Berlín byla tvořena prakticky jen jimi.
Po dobytí Německa (1945) bylo Hitlerjugend pod spojeneckou správou. Mnoho členů bylo obviněno z válečných zločinů, ale organizace jako taková nebyla prohlášena za zločineckou. Většina dospělých vůdců byla odsouzena k poměrně vysokým trestům (např. již zmiňovaný Baldur von Schirach na dvacet let).

STRUKTURA A SYMBOLY

Hitlerjugend byla centralizovaná organizace, řízená podle vojenského vzoru. Základem byly místní buňky, jejichž členové se alespoň jednou týdně setkávali. Oblastní vůdci pak organizovali polní cvičení, kterého se zúčastnilo vždy několik buněk. Největší shromáždění se konalo zpravidla jednou do roka v Norimberku.
Další možností setkání byly tzv. akademie, což byly přípravné školy pro budoucí vedení nacistické strany. Do těchto škol byli zváni nejoddanější členové této organizace, kteří se pak stali vzory pro ostatní.
Dále existovaly sbory pro členy, kteří se chtěli stát důstojníky Wehrmachtu.
Základní jednotkou Hitlerjugend byl Bann zhruba o 6 000 členech. Bann byl ekvivalent vojenského regimentu. Bylo jich přes 300 a každý měl svoji vlajku. Všechny byly skoro stejné, šly od sebe rozeznat jen podle černého čísla na žlutém svitku nad orlí hlavou. Rozměry vlajek byly 200×145 cm a v jejich středu byl orel (symbol převzatý od prusů), který v drápech držel bílý meč a černé kladivo. Meč reprezentoval nacionalismus a kladivo bylo symbol socialismu.

Členové Hitlerjugend nosili uniformy podobné uniformám v NSDAP, jejich znak a označení hodností se velmi podobalo označení u SA.

PROČ SE STÁT ČLENEM?

Kdo by nechtěl, aby jeho dítě vyrůstalo v prostředí, které ho bude zušlechťovat na těle i na duši?
Organizace Hitlerjugend zprvu vypadala více než lákavě: mládeži nabízela bohatý výběr zájmových činností, vládl zde duch pospolitosti, romantická příchuť dobrodružství a mladí lidé v kolektivní a vstřícné atmosféře získávali nové sebevědomí.
Činnost organizace pokrývala volný čas mládeže, podporovala jejich sportovní nadšení a jen málokterému mladému člověku se členství nelíbilo.
Hitlerjugend usnadňovala pronikání režimu mezi masy mládeže, která při přijímání do organizace skládala přísahu bezpodmínečné věrnosti Führerovi.
Cílem této organizace bylo vychovat mládež, která by byla zcela oddána myšlenkám nacistického Německa. Chlapci zde byli utvrzováni v ideji nadřazenosti árijské rasy a silného antisemitismu. Jako základní cíl, ke kterému měl mladý člověk směřovat, byl představován vstup do německé armády a NSDAP. Tomuto cíli byla podřízena i výchova v těchto organizacích či jejích táborech, důraz byl kladen na fyzickou připravenost, schopnost rozumět taktice a umění ovládat zbraně. Některé organizační myšlenky, které se u Hitlerjugend objevily, pocházejí z jiných organizací (např. skauting) a byly pouze upraveny pro potřeby nacistické ideologie.
Oč byla metoda nacistů prostší, o to byla účinnější: ohromného vlivu na masy lze totiž docílit jenom tím, když se dokáže v lidech od útlého mládí vzbudit obrovské nadšení. A od mladického nadšení k dospělému fanatismu pak je už jenom malý krůček.
Zároveň se do řad Hitlerjugend dostávali i někteří příslušníci neněmeckých národů díky snaze o „regermanizaci“. Jak roku 1940 řekl Himmler: „Co je v těchto národech dobré krve našeho rodu, to získáme pro sebe a třeba i tím způsobem, bude-li to nutné, že jim ukradneme děti a převychováme si je u nás.“
Pokud malé děti vyhovovaly náročným rasovým podmínkám, byla přetrhána veškerá pouta s jejich původní rodinou, byly jim vytvořeny nové dokumenty a identita a po účinném „výplachu mozku“ se takových dětí ujaly politicky vhodné a uvědomělé německé rodiny, které je přijaly za vlastní. Jejich následný vstup do Hitlerjugend byl samozřejmostí.

ROZDĚLENÍ A „PŘÍBUZNÉ“ ORGANIZACE

„Hitlerovy děti“ - budoucí elita. Chlapci se měli stát župními hejtmany Los Angeles či Moskvy, veliteli posádek na Uralu, stranickými šéfy v Aténách nebo v Londýně. Současně byly děti utvrzovány ve své výjimečnosti a nadřazenosti, přesvědčovány o kvalitě vyšší rasy, z níž pocházejí, a přitom hněteny k bezvýhradné poslušnosti. A také vychovávány k nenávisti k Židům a jiným „podřadným“ rasám.
S pomocí Hitlerjugend mohl režim zasahovat do života a vývoje chlapců a dívek. Prostřednictvím důmyslného systému státních politických vzdělávacích ústavů a elitních Hitlerových škol mohl ovlivňovat jejich budoucnost.
K romantickému kolektivismu patří oddaně přijímaná poslušnost, smysl pro povinnost, kázeň a obětavost. Zásady nacistické výchovy platily stejnou měrou pro chlapce i dívky. Jako měli jednou budoucí muži stanout na velitelských postech, měly budoucí ženy zajišťovat zdravé a perspektivní potomstvo.
A zfanatizované dívky se s obrovským nadšením připravovaly na své poslání. Viděly v něm příležitost, jak se stát výjimečnými, a mnohdy také možnost, jak uniknout z ovzduší rodinného domu a emancipovat se.
Výcvik příštích matek nezapomínal na nic. Počítalo se s nimi také v projektu Lebensborn, který 12. prosince 1935 založil Heinrich Himmler. Cílem programu bylo zalidnit třetí říši čistokrevnými árijci, jimž tou dobou uvolňovali životní prostor Židé a ostatní „podlidé“ v koncentračních táborech. Původní plán tohoto programu:
- podporovat rasově a geneticky hodnotné velké rodiny
-starat se o nastávající matky s dobrými rasovými a genetickými vlastnostmi, u nichž lze na základě pečlivých bádání, provedených rasovým a osidlovacím úřadem u příslušníků jejich rodiny i rodiny otce dítěte, očekávat narození stejně kvalitního dítěte
- Pečovat o takové děti.
-Pečovat o matky po porodu.
Díky tomu využívaly tohoto programu hlavně dívky a ženy, čekající nemanželské děti. Pokud byly uznány geneticky vhodnými a nalézaly zde vysoce nadstandardní lékařskou péči. Pokud si matka nechtěla dítě nechat, SS se postarali o jeho umístění do politicky vhodné rodiny.
Hitlerovi chlapci ve věku 10 – 14 let patřili do Deutsches Jungvolk a starší až do 18ti let do Hitlerjugend. Dívky od 10ti do 14ti let se nazývaly Jungmädelbund a starší až do 21ti let BDM (=Bund Deutscher Mädel).

PŘÍBĚHY JEDNOTLIVÝCH ČLENŮ

Harry Bahrmann, člen Hitlerovy mládeže, 15 let: „Ležím v příkopu uprostřed vesnice, přede mnou ústí zprava přicházející silnice. Ležím ve zlomu silnic. Příkop není hluboký, ale já se krčím. Mohu dohlédnout k silnici asi na dálku 50 metrů, potom mi výhled odřízne hrana protějšího domu. Slyším přijíždět tank a krčím se ještě hlouběji. Ležím skoro na břiše na náspu, odjišťuji pancéřovou pěst a tisknu ji k sobě. Přemýšlím, jak to chci udělat. Třesk kanonu mě téměř převrhne. Pak ho spatřím a zase zastrčím hlavu. Už jsem o ničem nepřemýšlel, jenže najednou je úplně blízko. Náhle ho vidím, i když jsem skrčený. Není vzdálen více než šest metrů. Chtěl jsem jej vlastně zničit vleže, ale napůl vyskočím a stisknu, abych ho neminul. Okolo tanku se okamžitě objevil mrak kouře, v němž mě bijí do očí světelné body, jako kdyby se svářelo. Tank se zpola otáčí, blokuje ulici a hoří.“

Ne vždy byli mladí zájemci o členství v HJ podporováni rodinou. Například Holanďan
Kees van Rijn, nadšený Hitlerovou propagandou, v pouhých 14ti letech utekl z domova a odjel do Německa, kde začal pracovat, aby se mohl také stát členem členem: „Když mi bylo 14 let, dokončil jsem základní školu a oznámil rodičům, že chci jet do Německa. Otec se na mně podíval, jakoby se mu před očima zhroutil celý svět. Pak začal šílet a zuřit víc než kdykoliv předtím. Rozeběhnul se ke mně, popadnul mě za triko a řekl: ´Jestli se tam opovážíš jet, zpřerážím ti ruce a nohy.´ To na mně ale nemělo žádný vliv, protože mi stejně neřekl víc než pár výhružek. Můj cíl byl jasný a nic mě nemohlo zastavit.“