/Sklidit uhlí, co dozrálo…../
Když usedá stoletý prach na křídlech anděla,
Pak propadáš se do depresí s poslední sklinkou tu hledíš.
Jsi, rozumíš, jak sklízené uhlí, co naseješ v mládí, po kouskách stápíš,
Nehřeje, je ho dost, ale teplo, víš, nedělá.
Tak ohni neraď, ať provede sám tu práci
To on je básníkem hrudi tvého kostela
A ty, básnířko…hleď svého hřebce chytat!
Se ohni
Ohni
Se zapal !!
Miláčku, kde jsi…
Kde jsme společně nazí?