Bludička, která zbloudila dál než původně chtěla

Lidé jsou snové postavičky za mými víčky

jak vím, že zrovna tenhle člověk se bojí úplňku

ležím na louce a slunce právě mizí za lesem

proč až si budu chtít vybavit tuhle chvíli
nebo vůni nepůjde to

o půlnoci jdeme trhat rozkvetlé kapradi

snad splní se nějaké nečekané přání

založíme si ho do šustivých
stránek plných kouzelné moci

ale co si přát

nic si nepřej nebo se to může stát

ve chvíli, kdy už to nejméně čekáš

zmítám se v kolotoči nálad

ve tmě tu létají světlušky

až bude na dosah prstů zmizí jako už tolikrát

kdybych si sedla k tomuhle splavu
byla bych ještě víc sama

bludička, která zbloudila dál než původně chtěla

usuším si své slzy na rozpálených kachlíkách
a zapálím si cigaretu jen tak pro zahřátí

a pro tvé hloupé výmluvy

bojím se jen, že při dalším nádechu se mi udělá špatně, bojím se, že při dalším výdechu se objeví mlha, která přede mnou schová celý okolní svět

…