...pod hrady, v kterých nestraší
 se cpali snílci hříbky
 to pršel popel s potaší
 mým básním do kolíbky
 
 dým ztracen ve tmě zhášel zmar
 ztich hrom
 byl hluchý z třesku
 až vlhl les
 a závoj par
 se snášel za rozbřesku...
 
 
v krémových stínech mladých bučin
s třpytnými jitry zvrásní trávu
 
paletou hodnou pírek pávů
roztříští slunce do pavučin
 
klamavé hávy jsou jí vhod
spí v listí skrytá výzvám očí
 
když chladný podzim prve smočí
zem pláčem zimních nepohod
 
má na kloboučcích modré flíčky
jako krev tajů, hrůzně snová
 
je věčný havran, který klová
z viselce malé šibeničky
 
čiší z ní temný blankyt nocí
na koncích světů v dáli moří
 
kde nikdy, nikdy nedohoří
démanty její čaromoci