S trianglem v ruce zelenou trávu učím hezky se smát. Asi si myslí, že to není jenom tak, a proto se listy napůl červená a možná je to jenom proto, že je to takový druh nebo se stydí, když jí vítr víská vlasy. Chvilinku poté bleskne mi hlavou, jak by to poznal Franta Plch od nás z fabriky, vždyť je barvoslepý. A taky si říkám, radši ať je, pořád je to lepší, než člověk když už není. A taky je blbost myslet si, že Franta by ji učil se smát, vždyť on chodil mluvit poslední řeč. Snad by jen tak smutně vlídně řekl: " Uměla jsi šumět jako nikdo jiný".
Nerozumím tomu, co bych řekl v černošedém spektru a jestli bych se dokázal sám smát, tak přemýšlím o trávě a o Frantovi a cinkám na triangl barvoslepé blues...
... a k tomu mi ve větru zpívá zelenočervená tráva.
trávu jsem naposled kouřil v pátek v práci, v metru cestou domů jsem se neustále smál, nasadil jsem rohlik... učit se trávu smát? lze to, stačí ji vykouřit a je to