Narodil jsem se do srsti zatracovaných zvířat
jako kde kdo
jen já si ji pojmenoval
a umínil, že když se mi v ní plíce nerozedmou
v peřináči přečkám
všechny ty budoucí tisíce
vrahů
přesto práchnivím tu v blankytu u tvých nohou
a nejspíš budeš sama, před očima ze tmy zbyla už jen rez
přihlížet
slehnutí mého posledního

dotekem tížíš
žíly
na dně zlatem
/tak jsi mi/
Drahá

... dovol mi alespoň zdrásat do koberce
rty
do poslední vláčné tkáně
odnímat stopy zanecháné
co drtily z tvých úst
právě jako plížení tisíců travou
takřka bez šelestu
jako zemi
člověka vší vahou