tříští v hlasy bílé pády okousné vzpomínky co dodělat co zahodit nevyřčené podmínky ještě ptáci v hustém vzduchu pruh pod stropem rozvíří a své oči svírám v dlaních zlité krví upíří starý muž má v zádech chleba kůrku mysli zpečenou můj učitel na kolejích hlavu z těla svlečenou před třiceti léty vyšel s bílou myslí skrze tmu dnes je rozťat na kolejích co teď kudy? ke komu? |