ráno bílé krajkové šaty u postele střevíce lakovky s přezkou na boku oči do stropu hledící veliký den ctíme moje máma černé krajkové se zlatou nitkou sem tam vloženou na stole svíce co je delší než obvykle přijímání páně dnes v kostele a já tam budu stát před oltářem pan farář  mrkne zastavuje se v mžiku čas oněměla i vůně kadidla točí se to kolem mne já dítě nevím proč tu jsem jen ten chrám dýchá nepadá hladí mne tisíce dlaní a šeptají zůstaň Marie