Jsou různý druhy zrcadel. Milosrdně lživý a krutě upřímný. Proč je ale vždy to nejupřímnější v obchodě s plavkama?

Pokaždý zažívám trochu muka. Navlékám se do různých velikostí a tvarů dvoudílných plavek a hledám. Jde to ztuha. Hodina nestačí. Jsem úplně zpocená a trochu zmatená, protože do tý doby, než jsem vlezla do kabinky, myslela jsem si, že na tom nejsem zase vůbec tak špatně. Ukazuju svý tělo mrtvolné chvějící se zářivce, která je v kabinkách téměř vždycky a která tak mou vlastní zimní bledost ještě přikrmí. Ve výsledku vidím oblou, bílou, trochu zkrabatělou Já, téměř bez prsou a s „roztomile koketním“ špekem na břiše. Ani špulení rtů či prohrábnutí vlasů do "chic" účesu, ani různej sexy pohled alá modelka nepomůže, zkrátka - NEOBLBNU SE. To jsi Ty a Tvoje tělo, tak ho nos, neřeš, nepřepínej. A hlavně! se proboha neprohlížej ZE STRANY! (to totiž prsa splývaj s břichem)…

Ano, ty gepardí kalhotky s nohavičkou budou úplně nejlepší, byť je to návrat o padesát let zpátky, cítím se v nich FAKT pohodově a jaksi naprosto schovaně. Už se těším, jak s nima všem u vody vytřu zrak, hlavně těm snědým vysokým a prsatým barbínám bez ďolíčků v tangách...