Rakev nesená loudavě

ulicí střídmě zdobenou

loužemi tajícího sněhu.

Je listopad a v nich se topí

zežloutlé šaty dubů

z aleje kolem cesty.

Melancholie je vrátnicí

na zvadlý hřbitov –

poslední zastavení.

Kopky chladné hlíny

jako postele starého

dětského domova.

V nich spí

a v zem se obrací

odrostlí chovanci.

Procesí svěšených hlav

propichuje zemi

pokorně truchlivými pohledy.

Hledá pod nohama útěchu

zadupanou průvody

hluboko do asfaltu.

Stára vrátnice zavrže

drobný pozdrav,

jen sotva slyšitelný.

A její opadaný háj

ponořený v trudnosti

podzimních barev,

pojme další z dětí

pod načechranou peřinu.