I.

Krajíček noci střetl se s rozbřeskem

na polokouli oblohy,

v kraji vzdáleném ještě peřina tmy leží.

Z mračen tlukou hromy za bleskem,

třesou se na poli stohy,

z šeravého svitu na zem kapky rosy sněží.

II.

Dlaně se spojily, k nebi se obrací

urputně prosící.

Na křídlech šepotu vzletěla modlitba.

Z nebes se s výkřikem k člověku navrací

kapky plačící,

jak z Božího poháru vrácená úlitba.

III.

Tráva na louce sležená, ještě si nás pamatuje,

kůra polibky posvětí.

Kvítí v pevném objetí uzamkne rudou růži žalu.

A od východu – slunce na oblohu vypluje,

pro mne nesvítí,

srdce v náhlém vzepětí rozmaže oči v ranním kalu.

IV.

Prosím se u tebe v nejhlubším pohnutí,

abych ji nazpět měl.

Ruce sepnuté – láskou víry jsi mě zahrnul, Bože!

S horkými polibky a v pevném semknutí,

bych s ní trávu uležel,

když vláha noci daruje nám v tichém podstromí lože.