Procházka kolem nočního hřbitova, vzbudí ve mně neklid

ovšem v určitém smyslu i radost.

Nad tím, že ještě žiju

a náhrobní kámen mě nestudí.

Jdu navštívit ty, co už mě opustili,

hlína umlčela jejich hlasy.

Z všednodenní krásy zbylo jen ticho

naslouchám listům, co žene vítr přes hroby.

A zdá se mi jako by,

snad jako by šeptali.