| Dílo #4041 |
|---|
| Autor: | Birkoff |
| Datum publikace: | 11.03.2004 23:24 |
| Počet návštěv: | 597 |
| Počet názorů: | 1 |
| Hodnocení: | 1 |
| Prolog |
|---|
Kdysi kdesi ve smutné budoucnosti...
|
|
| 52 |
Depresivní pocity při propadu do bažin zapomnění.
Nikdo si nevzpomněl co pro ně udělal.
Ale nezlobil se,nikdy se nezlobí.
Byla to jen deprese.
Zákon je zákon,už jeho děda ho začal prosazovat.
V temnotě se objevil pruh světla,rozšířil se a úplně ho oslepil.
Vítr mu vmetl do tváře písek.
Ale nezlobil se,nikdy se nezlobí.
Jen si nasadil černé brýle,oslepující zář ustoupila a písek už mu taky tolik nevadil.
Myšlenky o budoucnosti spolu začali přivádět beznaděj.
No,jo bylo mu padesát dva a každý věděl co to znamená.
Byl na vrcholku svých sil,dál už to bude jen horší a horší.
Ale nezlobil se,nikdy se nezlobí.
Padesát dva,magické číslo.
Ve městě můžou zůstat jen ti silní,prostoru je málo.
Vyšel ven a brána s hlasitým bouchnutím uzavřela jedinou cestu zpět.
Zkontroloval vybavení,dobil pulzní pušku a zaklel když zjistil že jeden vak s vodou nechal ležet tam,daleko v minulosti za branami města.
Ale nezlobil se,nikdy se nezlobí.
Naposled se podíval na majestátnost města a vyrazil pryč.
Pryč umřít.
Ale nezlobil se,nikdy se nezlobí...
|
|
| Názory čtenářů |
12.03.2004 03:09
 nasssau
|
Myšlenky o budoucnosti spolu začali přivádět beznaděj.
Uč se, třeba zatím jen pravopis, a deprese přejdou, broučku. Ale soucítím s tebou. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|