Okvětní lístek z mé duše,
z růže pro tebe padá,
samotný,malinký na světě,
na tvářích slaná vláha.
Vlasy slepené,zpocený,
pohublý,sám,
opilý na zemi se sám sebe ptám,
do pekla padám
skrz obrazu rám,
snaží se pomoci
v bílém plášti pán.
Hlasy asi,
zlost už kvasí,
přestaňte se hádat,
slyším bolest,
cítím zvuky,
a mou duši se párat.
Bílá raketa na
runway přistává,
je pro mně zvládnu to sám,
umírám pomalu,
žiletky na stole
poslední střelu si dám.
|
|