| Prolog |
|---|
| Už ani nevím, proč jsem to napsal, našel jsem to v knize od Gogola, kterou čtu už druhej měsíc ("nej"dýl), jenže Kaňák nám prozradil celej děj, tak to střídám s Flaubertem, Tolkienem a Zolou |
|
| Nejistý krok |
Proplouvá tvým stydlivým pocitem,
děsí svou mrazivou mluvou,
již zaplétá do mladých vlasů
houpacího poníka ve tvé předsíni.
V smrt obrací tvé namlouvání,
On přec nerozdává smilování,
roztahuje temné pláště,
umisťuje zrádné stíny,
třesou se ti oči, má tě,
svět kolem tebe mizí.
Zdravý Rozum si neví rady,
„Teď mám strach, jsem v pasti“,
Duše ale poví kudy.
„Zapomeň….,
poslouchej jen tichou hudbu,
slabý šepot do tvých uší“.
Znenáhla vzrůstající pocit odhodlání,
nenechá tě vzíti smrtí,
vyléčí tvůj zdravý rozum,
„Je to v pořádku, můžu žít dál“
A uděláš další krok. |
|
| Epilog |
|
| Názory čtenářů |
07.03.2004 17:54
 Mathew 
|
docela klaustrofobní, konec je typicky botovskej - tvoje poetika v tom je* |
10.03.2004 13:53
 Lu_Po
|
... žij !!! fakt to zkus ... * |
10.03.2004 20:27
Shammann
|
básník až do roztrhání plic
* |
09.10.2004 23:37
JaP
|
*** nejvic se rozdováďel |
09.10.2004 23:41
bota
|
ale to je fakt nejstarší, jéééééééééééééééé |
09.10.2004 23:42
JaP
|
onoooooo a to mi neeeeeeeeeva |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
