Přátelé v kožených bundách,

Vládci nočního města, světa pouze pro sebe sama a pro ně,

Usměvaví či vážní, plaší či drzí,

Nedotknutelní.

ruku v ruce se vším, do morku kostí dobří

přátelé nočních ulic a blikajících lamp,

s nimi tančí -

každý v jiném rytmu

na stejnou melodii.

Jdou po jediné cestě,

Ale znají je všechny.

Jediný jako všichni,

často pohroužen sám do sebe,

vždy miluje i nenávidí celou svou duší,

čas je pro něj pohádka pro dospělé,

a pouze paprsky ranního slunce

někdy odrazí v jeho očích

svět který nezná,

kterému nerozumí,

a proto se zápalem kamelotů a grácií baletek

hltá jiné světy které

již z dálky,

již z poza dveří,

voní medovníkem

a čokoládou

a kouřem z vanilkových doutníků---

a kaluže na té cestě odrážejí jejich

zamyšlené

veselé

vznešené

krásné

sebevědomé a zmatené

uhrovité

tváře budoucích vládců světa.