nahatí duchové v modrobílém ránu zpoza záclony vystrkují růžky křiče přitom ta dávno známá slova o lidech a o smrti ta slova co pomohou přečkat bílé chvíle života
a jsou při tom tak vznešení
a obecní až až
přesto tě uklidňují
…
škoda že jim nerozumím
Počet úprav: 5, naposledy upravil(a) 'Rod', 02.06.2007 18:47.