Dílo #39797 |
Autor: | Tigo |
Datum publikace: | 18.06.2007 12:10 |
Počet návštěv: | 1506 |
Počet názorů: | 13 |
Hodnocení: | 8 2 9 |
Sbohem... A díky. |
Dík za tu lekci, pane, asi to bylo nutné. I když to přišlo nečekané. A bolestné. A smutné.
Mám na tom jistě, přiznám, také svůj podíl viny, a obvykle se v mužích vyznám. Já myslela, že Vy jste jiný...
Já doufala neskromně, že slova pronesená budou patřit jen mně. Ale i jiná žena
je slýchá z Vašich úst. (A spíš jich bude víc.) Vy jistě nedržíte půst a Vás nedrží nic.
Jsem naivní – no, to se stane. Lepší být naivní než lhář. Já chtěla prince, Vy jste, pane, jen obyčejný sukničkář.
Mé srdce je teď už jen vlažné a dále chladne v závěji. A jsem Vám za to vděčná, vážně. Lepší teď nežli později.
Pro chvíle po Vašem boku já chtěla pálit mosty, bosa ujít tisíce kroků. A důvod Váš byl prostý...
Ne, pane, žádné vyčítání, vždyť už jsem dlouho dospělá. Jen mám takové vychování. Tohle se prostě nedělá.
Tak žijte dál a buďte šťastný (se všemi nebo s jedinou), dokud jste mladý, štíhlý, krásný (než tyhle chvíle pominou).
Než zjistíte, že černá vdova nebývá vždy jen pavoukem... Dík za lekci, a příště, pane, vyhněte se mi obloukem. |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|