Melodie nádherná se line podkrovím,

odkud ji znám, to se nikdy nedovím.

Když uslyším první tóny hrát,

chce se mi plakat, chci se smát.

Vzbuzuje pocity, probouzí emoce,

zahřeje na duši, vyléčí nemoce.

Po nitkách hedvábných tóny se smýkají.

Copak ty zvuky, co asi říkají.

Vypráví o smutku, závisti a lžích,

o tom, jak krásně je, když mží.

Baví se o lásce, touze, naději,

že prý už přestanou, raději.

A tak, když odbijí zvony polední,

ozvou se tóny poslední.