Dílo #3913 |
Autor: | troufalost |
Datum publikace: | 03.03.2004 15:35 |
Počet návštěv: | 558 |
Počet názorů: | 2 |
Hodnocení: | |
Víla |
Zelená
je Tvoje tvář, která hledí na mou.
Bílá
je ta Tvoje malá,
maličká víla.
Potíš se,
připomínáš jarní nebe.
To když řekne Ti,
že chce jenom Tebe
a Ty nevíš
jak jen jí říct,
že ji miluješ,
že sníš o chvíli
kdy jako doteky motýlí...
přiloží svá ústa na Tvé rty
a Ty chvět se budeš po celém svém těle
neustále,
od pondělí do neděle...
Ale jako život někdy zkončit musí,
tak i láska netrvá věčně
a i když se Ti to byť jen malinko hnusí,
tak i tato víla tento svět opustit musí...
navždy...
anebo jen na chvíli...
Odletí,
stejně jako žlutí motýli...
snad vrátí se.
Možná. Doufej.
Doufej,
že ji ještě někdy spatříš.
A stejně jako ostatní motýli,
i ji potká smrt,
ale až za chvíli.
Kde je má maličká víla?
Kampak jsi ji zatratila,
černá čarodějko?
Ty zlodějko!
Ty zlodějko lidských tužeb, srdcí a nadějí!!
Kampak se malé víly ztrácejí?
Mít alespoň malou, maličkou naději...
Na chvíli uvěřit, že se vrátí.
|
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'troufalost', 03.03.2004 15:35.
Názory čtenářů |
03.03.2004 21:47
Lu_Po
|
jo jo ....máš se nejhůř :) .. hééé |
03.03.2004 23:47
criticator
|
Ach ne...
Bílá víla, jarní nebe, jenom Tebe, doteky motýlí, žlutí motýli... ostatní motýli (mimochodem "motýlY potká smrt"), lidské tužby, srdce a naděje...
To je opravdu strašlivý kýč. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|