připomenulo mi to Harakiri Masakiho Kobajaši .. promítali nám ho kdysi jako mimořádné školní představení pro školy .. bylo to nepovinné a v životě jsem už nikdy neviděl tolik jedinců, co v kině omdleli ..
To mě hooodně potěšila, protože jsem nemusela koukat nikam a rozuměla jsem všemu.
(No dobře, nemusim se chlubit, že umim počítat japonsky a že jsem přečetla Clavellova Šoguna :-))(ale já se teď japonsky i učim a už umim psát hiraganou, heč)
No prostě tip a potěšítko a archiv