Praha

dole

byla malá a vzdálená

-stačil krok a nemusel by se vracet

na ubytovnu, která smrděla

plísní,

ponožkama a posraným

osudem

chlapů,

kteří mlčky zírali do stropu

a přepočítávali

otisky nepodařených komářích

úniků.

Město
pod ním

bylo šedivé a studené,

stejně studené jako ruce jeho babičky

(vychovávala ho sama, chudák ženská,

dcera dřepěla v kriminále a zeťák se už dávno uchlastal…)

Každý den si ho posílala do trafiky

a pak ho za odměnu hladila kostnatýma prstama po tváři

než mu před rokem umřela

s nedokouřeným cigárem

v ruce. 

Stál tam

a …

vzpomněl si na to,

že chlapi teď sedí v hospodě Na Růžku

a párkrát už přeočkovali játra

rundou panáků,

aby nechytli žloutenku

ze sraček

tohohle všivého

světa

a špatně umytejch sklenic… 

Když za námi přišel,

objednal dvě rundy

a pak se

rozbrečel…