hoří konečkem vlasu do rozlitý kávy klouže slunko jako kdybys v noci navlík korále zas lítaj vzduchem do dlaní všem roztleskanejm tapetám tak teď mě nech - škrtla bych zápalkou je ráno co z misky ještě trčej zbytky nití že nic jen trochu toho kouře z pokroucenejch těl a závrať vždycky pod oknem nestačí - najednou už ani k doznání víš
asi že hoří špatnej den
|