Shoří-li přadena
upředu nová

rozhodla jsem se
prvního ledna

já vždycky bývám
takhle kurážná
když bývá úplněk
když bývá nový rok
když slavíme narozeniny
když máme den
plněných paprik

a rikša ryčí
že tímhle směrem
od moře fičí

ale já?, já se takhle ušklíbnu,
vážení, koutek úst svěsím
jakoby váhu převážil
jen hříšek malý


jsem mrtvá stěna
jsem sráz
jsem ten přelud
po kterém na poutích
jezdívaj motorky
s jezdci bez hlavy

(ty hlavy bez jezdců
chovám si v náručí)

jsem, no jo, jsem

bude-li třeba
budu se malovat
válečnými barvami

budu se měnit
v oblohu

budu se měnit v nástrahy
budu se měnit
v srdcová esa

(žaludské spodky pod sukní)

jsem užvaněný vodotrysk
jsem vodotěsná
jsem smutný
osamělý
ptakopysk.

Bude-li třeba
budu žít