Když pod mým levým prsem roztříští se srdce na milion úlomků,
Je to jako mít ten pocit na popravu…
Třináctá komnata – opět nepokořena
Ač se zdála být…
A tak to bolí dál
Jako by padající kameny nenacházeli konce
Ba naopak
Stále nabírajíc na intenzitě
A PLACEBO místo věrnosti
Ve kterou jsi věřila…
Ve mne jsi věřila…
NAIVKO!
A já tě…
Miluji?
Nebo spíš nenávidím?
Tebe nebo sebe?
A víš že ani nevím…?
V nesprávným davu nesprávných lidí
Nemohu najít toho, koho hledám…
A tak se skrývám
Ve tvém objetí….