"Marku, večeře," ozvalo se z jídelny. Marek si sundal počítačové brýle, rukavice a zvedl se z postele.
     "Tak schválně, co si centrální počítač vymyslel za pochoutku," pomyslel si a spěchal do jídelny. "Co dnes máme dobrýho?" zeptal se rodičů.
     "Špagety se sýrovou omáčkou," odpověděl otec. "Dobrou chuť," dodal ještě, když usedli ke stolu před talíře s nevábně vypadající bezbarvou a beztvarou hmotou. Marek s nezájmem uchopil vidličku a nabral si trochu hmoty - špagety měli každý týden a pokaždé chutnaly stejně. A každý pátek je do sebe rychle nahrnul, aby měl ten nepříjemný zážitek za sebou. Potom se rychle vrátil do svého pokoje a znovu se ponořil do kybernetického světa.
     Včera se mu podařilo proniknout do centrálního počítače. Trochu v euforii procházel všechny části databanky, až konečně našel to, co hledal. Vzpomněl si na svůj první dotaz ohledně jídla.

     "Jídelní lístek sestavuje centrální počítač na základě momentálního stavu a zdraví člověka," řekl mu tatínek, když vyrostl dost na to, aby chápal složitější věci než hamu, papu a kaku. "Rodinám se navíc snaží najít stejnou stravu pro všechny kvůli soudržnosti." Markovi bylo divné, že pokaždé stejná hmota chutná pokaždé jinak. "Centrální počítač do tvého osobního čipu nahraje před jídlem podklady pro chuťové buňky a ony potom simulují v mozku chuť daného jídla. I když pokaždé jíš stejnou syntetickou hmotu, kterou vyrábějí na velkých linkách a připomíná svou strukturou mořské řasy."
     Jednou se Marek rozplakal, že brokolici s bramborem nechce. "Hochu," podíval se na něj skrz brýle přísně tatínek. "Musíš se naučit jíst všechno. Brokolice navíc obsahuje spoustu vitamínů a minerálů a vůbec je zdravá."
     "Ale vždyť to doopravdy žádná brokolice není," odporoval mu Marek, v té době sotva sedmiletý. "Našel jsem si ji v archívu a byla zelená - tohle je bílý ochucený cosi." Tatínek však jen přísně zavrtěl hlavou a tím považoval celou záležitost za uzavřenou. Toho dne se Marek rozhodl, že přijde na kloub tomu tajemství a jídelníček si bude sestavovat sám. A včera se mu konečně podařilo dostat se ke zdroji.

     Několik dní Marek jen sledoval, jak se data v dané části centrálního počítače mění. Svoje identifikační číslo našel rychle, jednotlivá jídla už zkoumal déle. Po několika týdnech sbírání informací se odvážil jeden údaj změnit. Když to zafungovalo, změnil si celé jídlo podle nastavení před několika dny - "objednal" si poměrně chutné karbanátky s bramborovou kaší. Rodiče si pochutnávali na haluškách a on plný očekávání donesl první vidličku do úst.
     "Hmm, není to špatné," pomyslel si pro sebe. "Trochu ještě musím doladit sůl a hlavně nedávat nic najevo." Otec se po něm díval trochu zkoumavě, protože věděl o jeho nechuti k haluškám. Marek rychle zkroutil tvář a podíval se trpícím výrazem na otce. Ten ho pohladil po hlavě, jak pěkně jí a začal se opět věnovat svému talíři.
     Jakmile Marek dorazil zpět do svého pokoje, podařilo se mu najít databanku všech jídel včetně kódů. Hned si naplánoval na příští týden dvakrát řízek (jednou se salátem a podruhé z kaší), krupicovou kaši s extra dávkou granka a cukru, biftek s vejcem a další lahůdky. Nezapomínal však pokaždé nahodit ztrápený výraz a trpět.

     Jednoho dne si zařídil lososa se smetanovou omáčkou a kroketky. Rodiče si již pochutnávali na žemlovce, Marek nabral hmotu a ono nic. Žádná chuť. Tentokrát se zašklebil doopravdy, až i maminka s tatínkem nasadili ztrápené výrazy. Rychle do sebe oběd naházel a spěchal do virtuálního světa. Ale i když se snažil ponořit se do databank centrálního počítače, stále se mu to nedařilo. Jako by mu něco bránilo. V tom uviděl příchozí zprávu. Otevřel ji a zamrazilo ho.
     "Výstraha - za průnik do databank, kde nemáš co dělat a změny, na které nemáš právo, máš týden dietu. Rodiče to zatím neví, ale pokud se to bude opakovat, trest bude přísnější." Marek pochopil - týden jídlo bez chuti a potom zpátky do stereotypu.

     Marek čekal na poslední den své diety jako na smilování. Tušil, že jídlo na uvítanou zpět nebude žádná delikatesa, v současném rozpoložení by však uvítal i slanou vodu. Rodiče seděli u stolu s překvapenými výrazy.
     "Asi se něco děje," pronesla maminka. "Máme dnes k večeři roštěnou s rýží. Není nějaký svátek?" Tatínek se zamyslel a pak zavrtěl hlavou. Marek v duchu zajásal - roštěná byla jedno z jeho oblíbených jídel. A jeho chuťové buňky si ji obzvláště vychutnávaly.

     "Rodinko," oznámil za pár dní slavnostně tatínek. "Dneska jsme byli na schůzi a tam nám oznámili, že centrální počítač v rámci změn nebude celé rodině dávat to samé jídlo, ale každý může dostat něco jiného. Individuální jídelníčky." Marek nevěřil vlastním uším - že by umělá inteligence nebyla jen o zlomyslnosti a trestech? "Tato změna začíná od zítra - dnes ještě máme všichni jedno jídlo - halušky se slaninou. Tak dobrou chuť."