| Dílo #3785 |
|---|
| Autor: | Satánek |
| Datum publikace: | 27.02.2004 20:19 |
| Počet návštěv: | 734 |
| Počet názorů: | 2 |
| Hodnocení: | 2 |
| Naděje |
|---|
Žít v naději a jen pro ten pocit je krásné, dokud naděje trvá. Při nesplnění očekávání dochází k tomu, že se člověk ocitne jako žebrák znenadání. Při splnění je jako vítěz - ne však věčný. Přichází nové sny.
Přesto je však krásné snít, protože sny vytváří virtuální prostředí a dočasnou realitu něčeho, co se nemusí nikdy splnit. Avšak jen reálně.
Jenže co je to realita a co je to naděje?
Dvě „skutečné“ kamarádky, které nás provázejí životem, drží nás za ruku a určují směr a mantinely, do kterých se vlezeme a do kterých nikoliv.
Kamarádkami jsou však do chvíle, kdy je živíte a hrajete si s nimi, případně posloucháte jejich cenné rady. Jenže při ztrátě jedné či druhé Vás buď zavřou do blázince nebo skončíte na ulici (ne však vždy - nechci bejt dogmatik).
Důvod vidím v tom, že při ztrátě pojmu reality vypadnete ze zaběhlého „řádu“ věcí a jsou tu první problémy. Máte pocit, že jste se ocitli v jiném světě, který je přece tak krásným a uvolněným, že přestanete toužit po nesmyslech a hřejou Vás všechny jiné věci: nádherná hudba, usměvavé tváře, všechno beze stresu a shonu, neboť co bychom chtěli vlastně ještě všechno stihnout. Najednou jste ale jiní než ostatní a ouha - JSTE JINÍ. Ten blázinec byl vlastně jenom přirovnáním, protože to je vlastně pěkný blázinec. Je to domeček, který není vylíčený na šedo a nemá oprýskané betonové schody se zábradlím. Je to bezprostor, ze kterého si jen občas odskočíte nakoupit chleba a rohlíky.
Je jasné, že to odskakování nás potkává o dost častěji, než tady uvádím, protože těch povinností se člověk prostě jen tak nezbaví. No jo, já vím... Mami..:-)
A ztráta naděje je podle většiny to nejhorší, co může být. Osobnost člověka tím totiž velmi tratí, neboť si nevytváří přirozené cíle a upadá tím její cílevědomost a náročnost na sebe sama...
No já nevím... jsou i takové názory, že je třeba se žádostivosti a hlavně všech nadějí zbavit, neboť vše je právě naopak. Naděje je jako houba nasáklá vodou, se kterou utřete tabuli a zbude Vám zase suchá a stejná jako předtím. Jen je fakt, že máte čistou tabuli.
No a já žil právě ještě před chvílí v naději, že by se mohlo splnit něco, co jsem si přál a vono se to sákra nesplnilo. Asi jsem neměl udělat dvě věci: nevěřit slibu a nechtít, aby se to splnilo, protože to je asi ten důvod, proč to nevyšlo..:-)
Á povídačky naší paní kuchařky. Vždyť je to přece úplně jedno. Přirozená harmonie věcí a její ne-podmíněný chod stejně nemůžeme ovlivnit. A to je to nélepčí....
|
|
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Satánek', 27.02.2004 20:22.
| Názory čtenářů |
28.02.2004 19:27
 stanislav
|
* |
28.02.2004 19:55
 Johanka
|
ráda jsem přečetla*** |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|