V prvním čísle Výlovu pro Vás připravila výběr básní Hana Hadincová, známá v internetové komunitě pod nickem Hester. Své texty publikuje na LiTeře od roku 2003 a patří ve zdejších vodách k nejuznávanějším autorům. V roce 2005 spatřila světlo světa v ústeckém nakladatelství Dryada její básnická prvotina "Terra Incognita", za kterou byla nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku.

A jak tak Hester brouzdala LiTerrárním rybníkem a lovila... došlo i na pár otázek:

Hanko, jak se naučit psaní poezie? A lze to vůbec? Myslíš, že je řemeslo pro básníka důležité?

Jak se naučit psaní poezie? Asi ji člověk musí mít hodně rád. Číst ji a nechat ji na sebe působit.  Naučit se to ve smyslu „tak jsme zvládli středoškolskou fyziku a teď se vrhneme na psaní sonetů“, to se asi nedá. Slova k vám musí přicházet sama. To „řemeslo“ vám jen pomůže trochu je opracovat. Vůbec nejtěžší je nejspíš učit se od nejlepších a přitom je nekopírovat. 

Cítíš nějaký významný rozdíl mezi publikováním ve virtuálním prostoru a na papíře? Co pro tebe znamenají literární servery?

Publikování na internetu přináší okamžitou zpětnou vazbu. Když víte, že máte čtenáře, ohromně to motivuje k dalšímu psaní. Když máte štěstí a někdo si dá tu práci psát vám smysluplné kritiky, můžete přijít na to, co děláte špatně. A ještě si pokecáte s lidmi, co jsou na stejné vlně. Ale pořád je to něco jako hra. S vydáním knížky přišel pocit, že tohle je doopravdy.

Pojďme se ještě trochu vrátit k tvé první sbírce, kolik úsilí stojí v dnešní době přemluvit vydavatele k vydání básnické prvotiny hojně doprovázené ilustracemi, navíc na kvalitním papíře?

V mém případě zafungovala šťastná náhoda v podobě kamaráda, který mě Dryadě doporučil. Mám to štěstí, že spolupracuji s nakladatelstvím, kterému víc záleží na výsledku jejich práce, než na tom, kolik na produktu vydělají. Ale je pravda, že před pár lety jsem nějaké texty posílala do jednoho většího nakladatelství, a nedočkala jsem se žádné reakce. Takže obecně to asi není nic jednoduchého.

Myslíš, že existuje něco jako ženská poezie ev. cítíš se autorkou ženské poezie?

Ženská poezie, to mi zní tak trochu pejorativně, asi jako „literatura pro ženy“. Mám ženské oči, to ano.

Tvá prvotina byla nominována na cenu Magnesia Litera, jak takové ocenění působí na mladého autora? Funguje spíš jako motivační prvek, nebo ten náhle probuzený  zájem veřejnosti svazuje ruce při další tvorbě?

Možná by ses měl zeptat spíš Martina Šmause, který Magnesii získal. Samozřejmě je to pocta, je to úspěch, který motivuje k další tvorbě, ale pro mě je pozornost médií spíš nepříjemná.

Terra Incognita vyšla v roce 2005, na kdy plánuješ další sbírku?

Nechci nic zakřiknout, nezáleží to jenom na mně, ale při troše štěstí by mohla vyjít ještě letos.
 
Děkujeme za rozhovor a budeme držet palce!