Začíná balada směje se z nebe Villon
že proti němu hloupý orchestrion
bitvu don Quichota chce zkusit svádět
hloupé a naivní xtého století mládě
co v sobě nemá kouska rozumu a umu
a inspiraci tu hledává jen v rumu
plytký a povrchní a touhle štrekou
chtěl by se státi básníků Mekkou
však slova kritiků jak břitva ostrá
pitvají veršíky až zbude jen kostra
hnusná a shrbená jak od Quasimóda
jaký směr nabírá tahleta óda?
původně balady byl tu určen směr
však najednou je v ní spousta děr
ach ty Villone z prokletých básníků
proč jen jsi řval a nedělal lyriku
nepsal o ňadrech a o paroháčích
ubohý kdo ve tvých stopách teď kráčí
hlupáček, básník či vesnická Madla
dejte mi do pití trochu projímadla
ať zažiji prožitků hutných více
není inspirace požijme slivovice
požijme cokoliv co dá nám jasnosti
snad kromě drog velkých i v malosti
to raděj dát si ten vlašský ryzlink
a nebo básně co napsal pan Kipling
věděl kam kráčí a v jeho Indii
prožívám Kamasutru a málo piji
ale jsme v Evropě, v zemi Villona
jakého se teď mám držet zákona
balady nejsou "in" jen muzikály
nemočíš po větru, tak "dali dali"
nastavit prsa či ohnout hřbet
než si to rozmyslíš je z tebe kmet
máš šedivé vlasy a zelený zákal
není tu kdo pro barvy by plakal
kdo pláče nad tím, že trpí kultůra?
kýče jsou za stovku umění za bůra
já Franto rád bych napil se s tebou
ty už jsi studenej a mě jen zebou
ty ruce co drží pohárek ve dlani
naivně doufajíc že přijde svítání
jen abych dodržel tvých balad řád
ještě se vzchopím a začnu řvát
kdo za vše může a čí je to vinou?
a že jsem čech, tiše, pod peřinou
můj přítel Karel by se s tím tak nesral
napsal by to jak mu to pánbu seslal
pak by to zhudebnil a tohle dílo
by bylo nahoře silně nemilo
protože uměl to už s námi není
z úsměvu přítele smrt zuby cení
Ač každému v jiném století hrana zní
asi budou spolu hodně příbuzní
věřím že nahoře najdou společnou řeč
každej ví svoje a žádná křeč ...
A já u toho byl jen jako vypravěč...