jsem jen takový cvrček
prcek
a nevím co víc
ty ukážeš mi rub
řka ztratil jsem líc
mám strach že
na cestách stane se zas
co přináší čas obrázek malovaný
jako růže květ v tisících bude se skvět
nevrátíš zpět co stalo se
máš děs v hlase a
ochotně vstáváš
uši si skládáš
a nadáváš že svět není
co býval
je jako
medvídek mýval
umyje se a umyje se zas
potom zas a zas…
…zasekl se svět
v minulém čase a okolní šeď
svítí jak na Sonnestrasse
u vchodu pár holí betonových
ty že platí na každý hřích
jako studený líh ubíjí chodce,
matky a otce a dětský smích
ach Bože
takhle svět řídíš?
víc pro nás nemáš?
zabiju a pak – pak třikrát otčenáš
a jdu domů bez blesků
a hromů
jako mecenáš a ochránce stromů
neptám se tebe
neptám se sebe
neptám se nikoho kam
tahle cesta
vede
není nad buzoly směr
ukazují směru se
podřizují
a já malý prcek cvrček
stébla se chytám
a tomu všemu
se
směju a
řeh
tám |