Vaše díla  Vaše sbírky  Avíza  Názory  Vámi hodnocená díla  Vaše názory  Historie  Oblíbení autoři  Vaše stránka 

Dílo #3724
Autor:Monty
Druh:<žádný>
Kategorie:Próza
Zóna:Jasoň
Datum publikace:26.02.2004 08:55
Počet návštěv:1388
Počet názorů:14
Hodnocení:14

Kouzlo údů XXII.
Kapitola X. - první část

FIGURKY SMĚŠNÉ, TY MÁM TAK RÁD
aneb
ÚD ČI NEÚD, TO JE TO, OČ TU BĚŽÍ

Do svého nového působiště, které se mělo stát mým působištěm trvalým, jsem odcházela s minimem praktických zkušeností a s velkou touhou po poznání.
Zřejmě jsem to měla v genech. Můj děd i otec byli sexuální štvanci a matka s jejími periodicky se střídajícími Jaroušky, Jiříčky a Lubošky měla do pohlavního asketismu také dost daleko. Pouze babička hovořila o sexu zásadně s despektem, řkouc, že nechápe, co na tom všichni vidí, když jí po tom vždycky jen bolelo břicho.
Možná i proto byl děd, její předčasně zesnulý manžel, takový nezřízený kanec. Traduje se, že jej babička jednou po návratu z nákupů přistihla in flagranti se sousedkou. Kromě toho šmíroval mou matku v koupelně v dobách jejího dospívání a později jí dokonce v opilosti nabízel svůj sexuální servis.
Můj otec byl svým pohlavním apetitem také pověstný. Strýc později vzpomínal, jak mu během vycházek s kočárkem do přírody neustále vyprávěl, proč si vozí v autě deku, kolik tak průměrně sveze stopařek, jak to s nimi dělá a co na to říkají. Ostatně, matka podala žádost o rozvod bezprostředně poté, co otec z jedné automobilové výpravy vrátil domů a nebyl sám - společně s ním přicestoval i cizopasný hmyz, známý pod latinským názvem Phtirus pubis, česky veš ohanbí čili muňka.
Tyto historky znám pouze z doslechu, ale jednou jsem měla možnost zažít otcovo animo v praxi. Byly mi tehdy čtyři roky a otec si mne vyzvedl s tím, že půjdeme na procházku. Jeho představa procházky ovšem neznamenala výlet do lesa nebo na dětské hřiště; nejprve zašel na poštu za slečnou Inou, pak jsme společně zavítali k nějaké dámě, jejíž jméno si už nepamatuji, a na závěr zazvonil na zvonek u jisté paní Gregorové. Mne zanechal v pokoji s jejími dvěma dětmi a sám se s ní odebral kamsi stranou. Nevím přesně co tam dělali, ale umím si to představit.
Hodlala jsem být velmi necudná a velmi nevázaná. Chtěla jsem si užít. Na lásku jsem moc nevěřila, kdo by mne také mohl chtít milovat? Rozhodla jsem se nebrat to zas tak moc vážně a objevit skutečné kouzlo údů dřív, než se mi obličej zkrabatí jako krepový papír.
Zpočátku jsem vzbuzovala nadšení pouze u ukrajinských dělníků, kteří na mne pískali z výkopů a z lešení - dodnes nechápu proč. Samozřejmě jsem je okázale ignorovala. Svůj lov jsem nehodlala směřovat do těchto cílových skupin, to bych už rovnou mohla jít uprostřed noci na Wilsonovo nádraží a exhibovat před bezdomovci. Druhou skupinou, která na mne „brala“, byli Arabové. Čili z bláta do louže.
Nakonec se v mém okolí objevil sympatický a kultivovaný mladík, který dokonce projevil jistý zájem o mou osobu, ačkoli už přesně nevím jak. Vím, že mne jednou pozval někam na pivo; v oné restauraci jsme posléze ukradli dva půllitry, neboť mládenec záhy navrhl přesun do rockového klubu, kde čepovali do plastikových kelímků a to mu přišlo poněkud neestetické.
Takhle nějak začal náš vztah, který kupodivu vydržel docela dlouho, alespoň v poměru s tím, jak málo jsme měli společného. Poslouchal hudbu, při níž jsem buďto trpěla nebo spala; jednou mne vyvlekl na koncert americké jazzové kapely, který jsem proklimbala celý - vzbudila jsem se jen tehdy, když lidé v sále tleskali. Zatleskala jsem poslušně s nimi a opět upadla do spánku. Byl velmi ambiciózní a chtěl ode mne, abych jej reprezentovala na podnikových veselicích. Neuměla jsem reprezentovat. Při prvním společenském večírku jsem příliš nahlas zanadávala: „Sakra, upadl mi do bifteku umělej dráp!“, což mi nikdy neodpustil. A především - nezajímal ho pohlavní styk.
Na počátku známosti jsme odjeli na chatu jeho rodičů a já si naivně namlouvala, že po celý víkend nevylezeme z postele. Předchozí smutné zkušenosti mne dostatečně nepoučily - můj mládenec totiž zpočátku tělesné obcování zavrhl zcela, řka, že je to nebezpečné. Začala jsem se kvůli němu ládovat hormony, aby se snad nestal otcem proti své vůli, ale přes veškerou mou snahu svolil k jedinému improvizovanému dovádění na koberci v jeho kanceláři, z čehož jsem měla odřená záda a on kolena.
Po příjezdu na chatu si chlapec vytáhl z batůžku Mladou Frontu a s tužkou v ruce začal pročítat seznam podniků, jejichž akcie byly k mání v druhém kole kupónové privatizace.
„A co mám dělat já?“ zeptala jsem se nakvašeně.
Zaváhal a nakonec mi pustil televizi.
Takhle jsem si své nevázané mládí opravdu nepředstavovala. Stále jsem na něj naléhala, ale on suše konstatoval, že orgasmus je pro něj pocitově nejblíž tomu, co zažívá, když se vysmrká.
Šokovalo mne to. Žila jsem v klamné představě, že muži netouží po ničem jiném než po tom. Postupem času jsem se dopracovala k naprosto odlišnému poznání - po tom touží především ženy! Muži mají buďto moc práce nebo jsou strašně unavení! Vtipy z totalitního Dikobrazu o manželkách, stižených migrénou nebo menstruujících třicet dnů do měsíce, jsou stejně podvržené jako Rukopis zelenohorský. Schválně se někdy podívejte na jakýkoli film pro pamětníky. Adina Mandlová by chtěla, Věra Ferbasová taky, o Haně Vítové a Lídě Baarové ani nemluvě - Raoul Schránil, Hugo Haass, Oldřich Nový a Svatopluk Beneš nechtějí. Je to možná kruté, ale je to tak.
Nehodlala jsem ve svých devatenácti letech trávit večery před televizní obrazovkou a vzrušovat se pouze prací, jak to činil onen mládenec. Dříve, než jsem ho mohla přetvořit k obrazu svému (což by se mi stejně nepovedlo), rozhodl se náš vztah ukončit. Evidentně neměl ke smrkání tak kladný vztah, aby se k němu snižoval častěji než jednou za měsíc. A to jsem ho ještě musela prosit.
Vyhledala jsem sobě staršího a tím pádem zkušeného milovníka, který představoval přesně opačný extrém. Nemyslel totiž prakticky na nic jiného, takže se s ním nedalo vůbec hovořit, nemluvě o tom, že bychom si snad někdy vyšli do kina či do vinárny na sklenku. Pokud mluvil, pak pouze o tom, a když nemluvil, chtěl to provozovat. Tento přístup mi rovněž nepřišel nejzdravější, takže jsem se s ním rozloučila.
Pak jsem se zakoukala do mladého vlasáče, který měl k sexu zdravý přístup a dělal to dobře a rád - okouzlení mne však přešlo poté, co otevřeně přiznal, že nebude celý život independent.
„Až přijde čas, tak se ostříhám, navlíknu kvádro a založím rodinu,“ řekl zcela vážně.
Nechápala jsem, jak se někdo může vzdát svých idejí pro pochybný úspěch na poli bussinesu (nebo co to chtěl vlastně dělat). Chlapec se mi pravda líbil, ale s jeho rezignovaným postojem jsem se nedokázala smířit, stejně jako on s mým zásadovým, tak jsme toho nechali.
Zjistila jsem, že sbalit muže není žádný problém i přesto, že jsem nebyla oslnivá kráska s dmoucími ňadry a smyslným úsměvem. Sbalit se dal skoro každý, ale pohříchu se mezi nimi nenašel nikdo, kdo by stál za dlouhodobější milostný poměr.
Teď už jsem o kouzlu údů věděla všechno, přesněji řečeno všechno, co jsem o něm vědět chtěla. Nemusela jsem za pomoci improvizovaných pomůcek zjišťovat, jak to vlastně stojí, co se při tom na obou stranách odehrává, jak dlouho to trvá (za mého dětství se tradovalo, že sexuální styk trvá tři minuty; dokonce jsme na toto téma vymýšleli slovní úlohy typu: „Pan Procházka počne dítě za dvě minuty padesát vteřin, pan Drůbek za minutu a třicet vteřin, oproti tomu panu Žežulkovi trvá početí přesně standardní tři minuty - za jak dlouho by počali dítě, kdyby mohli pracovat všichni tři společně?“) a jak vypadá mužské vyvrcholení. Své katolicky vychované kamarádce jsem dokonce kreslila průřezy a nákresy údu, aby v praxi se svým prvním mládencem nepůsobila poněkud archaicky.
„Tohle je uzdička,“ zapíchla jsem prst do nákresu. „To najdeš na spodní straně pinďoura. Je to hodně citlivé místo, takže do toho nesmíš kousat.“
Kamarádka snaživě přikyvovala; byla jsem v oněch časech něco jako sexuální arbitr. Ke komu myslíte, že si jednou zrána přijela pro Postinor, když nenadále došlo k prvnímu styku?
Největší trampoty s chlapci však měla Šárka, která po maturitě na zdravotní škole také přesídlila do Prahy, kde pracovala jako sestřička v nemocnici a bydlela na místní ubytovně. Ostatní spoluubytované si do budovy neustále vláčely nějaké mládence a oddávaly se hříchu, zatímco ona dělila čas pouze mezi práci a počestnost. Ne snad, že by o ni žádní muži nestáli, ale Šárka byla jednak náročná a především ostýchavá. Nad mým bouřlivým intimním životem se lehce pohoršovala, leč co mohla čekat, znala mne od útlého dětství.
Nakonec se rozhodla pro radikální řez a požádala mne, abych jí napsala do Annonce nějaký třeskutě originální inzerát, na nějž by nalákala nějakého toho úda. Ačkoli jí samozřejmě ani tak nešlo o úd jako takový, nýbrž o romantickou lásku. Na mnou stvořené inzertní veledílo se jí skutečně přihlásilo několik zájemců o schůzku, z nichž si posléze vybrala jednoho vítězného adepta, s nímž si domluvila dostaveníčko.
V den „D“ jsem ji vybavila mnoha dobrými radami, kamarádky na ubytovně ji pěkně vybarvily obličej všemožnými udělátky, a pak jsme jen netrpělivě čekaly, cože z toho vzejde.
Kolem sedmé večer zazvonil u mých dveří zvonek. Za dveřmi stála Šárka, v ruce třímala láhev vína a sebekriticky konstatovala:
„Jsem blbá, tak se aspoň ožeru!“
„Co se stalo? Nepřišel?“ zajímalo mne.
„Ale jo, asi přišel,“ odvětila Šárka. „Seděl tam a odpovídal popisu, jenže mě bylo blbý ho oslovit, tak jsem šla radši domů.“
Zaúpěla jsem.
„Ty jsi ale debil!“ vyčinila jsem jí. „To byl tak hroznej nebo co?“
„Nebyl, vypadal celkem slušně, ale já si říkala, že by mě spíš měl zkontaktovat on... no a když se k tomu neměl, tak jsem to zabalila.“
„Kristova noho,“ vzala jsem jméno Boží nadarmo. „Ty jsi fakt střevo. Vypijeme tu flašku a já ti ukážu, jak se loví chlapi.“

Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Monty', 26.02.2004 12:38.

Názory čtenářů
26.02.2004 09:04
Jeff Logos
K ranní kávě patří Montyno ranní povídání o "údech" - již po dvacátédruhé. Už je toho novela.
26.02.2004 09:13
pavson
závěr slibuje slušný pokračování, ani domyslet se bojím
*
26.02.2004 09:28
Albireo
Opět výborné počtení.
26.02.2004 09:42
Monty
No ale příští tejden už končíme, už chybí jen asi tři nebo čtyři díly a je to všechno. :o) Navíc je to rozepsaný a nemá to konec, takže se holt budete muset obejít s otevřeným kancem. Teda, koncem.
26.02.2004 11:32
josefk
taky se bojím skoro jako pavson :-)))
26.02.2004 12:31
Johanka
:)))
26.02.2004 13:51
Yfča
:o)*
26.02.2004 15:40
fungus2
Jako tradičně dobré. TIP
26.02.2004 16:41
Albireo
Dopisuj rychle, bude se mi po oudech stýskat.
26.02.2004 16:57
Danny
*
26.02.2004 17:17
Hester
josefk napsal(a):
taky se bojím skoro jako pavson :-)))
já se nebojím, já se těším :-) *
26.02.2004 23:29
Wopi
:)
29.02.2004 09:27
Humble
„Pan Procházka počne dítě za dvě minuty padesát vteřin, pan Drůbek za minutu a třicet vteřin, oproti tomu panu Žežulkovi trvá početí přesně standardní tři minuty - za jak dlouho by počali dítě, kdyby mohli pracovat všichni tři společně?“ - proboha, kam na to chodíš? :o)))))))))))***

Mimochodem, pohlavní styk trvá jak známo jen pár sekund... :o)
05.03.2004 16:54
Vilda
Super!!!!!!!!!!! tip

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)