Bylo krátce po sedmnácté hodině a já si nakládal nákup do kufru svého vozu u nedávno postaveného hypermarketu. Unavený z práce jsem málem přeslechl onu kouzelnou větu – „Výhodná koupě.“
Otočil jsem se a spatřil mladíka sotva ve věku osmnácti let, který na mě významně pomrkával. Zaklapl jsem rychle víko svého vozu, protože jsem si nebyl jistý, zda místo výhodné koupě nebude pláč nad ukradeným nákupem. Potom jsem se věnoval mladému podnikateli. Zřejmě bych marně hledal jeho prodejní stánek, ovšem mladík na to ani nečekal a již mi cpal před obličej igelitovou tašku a v ní cosi tmavě modrého.
Chtěl jsem jej upozornit, že na blízko špatně vidím, a tudíž se mi nepodaří zjistit, jaké skvělé zboží mi nabízí, ale on pojednou dal tašku rychle na zem a začal se rozhlížet, snad zda nebude pršet, či hledal stěhovavé ptáky. Nechápal jsem jej do té doby, než můj zrak ulpěl na nedaleko procházející policejní hlídce.
Policisté nás minuli v uctivé vzdálenosti a mladý muž mohl pokračovat ve své započaté obchodní transakci.
„Pumy. Za pět set. Normálka stojej dva litry!“ sdělil mi tichým hlasem a nepřestával se rozhlížet. Pochopil jsem, že mi nabízí ke koupi sportovní obuv.
„Jaká je to velikost?“ šokoval jsem jej odbornou otázkou. Zřejmě nikdy neslyšel o tom, že boty mají různé velikosti, protože se na mě chvíli nechápavě díval a pak pravil: „Modrý, se speciální podrážkou.“
Nyní jsem na něj zase pro změnu nechápavě koukal já. Usoudil jsem, že to asi nebude ten správný obchodník, u kterého bych chtěl něco koupit. Jednak bych zboží koupil bez záruky a hlavně, nechtěl jsem podporovat tento druh prodejců, o jejichž původu zboží jsem nemusel dlouho přemýšlet. Rozhodl jsem se ho rázně zbavit.
„Děkuji za nabídku, ale mě se modré nelíbí. Raději bych žlutošedé.“
Mladík se zatvářil nasupeně a možná i trochu zklamaně. Bylo na něm zřetelně vidět, jak si myslí cosi o náročných zákaznících a bez pozdravu zmizel. Usmál jsem se nad touto malou epizodou, usedl do vozu, nastartoval motor a pomalu se začal proplétat k výjezdu z parkoviště.
I přes vytažené okénko jsem najednou zaslechl volání: „Žlutošedé s červeným proužkem!!!“ Pootočil jsem hlavu a uviděl mě již známého podnikavce, jak vytahuje pár nových bot z velké otrhané tašky. Prudce jsem sešlápl plynový pedál a litoval, proč jsem neřekl, že se mi líbí růžové s oranžovými lístečky.
Byl jsem přesvědčený, že by mě mladý muž nezklamal.
|
|
5
sokrates 
Aglája 
johanna 