Nedávno jsem po návratu z práce prohlížel poštovní schránku. Otevřel jsem ji a obsah se vysypal na zem. Byla plná reklamních letáků a úžasných nabídek. Od možností rychlého výdělku až přes půjčku, která mi bude poskytnuta bez ručitele s tím, že mi peníze donesou až do domu.

     Vzal jsem stoh barevných papírů, abych je důkladněji prozkoumal. Většina z nich letěla okamžitě do koše a jenom jsem se podivoval, kdo tohle může platit. Vždyť nebýt takové záplavy zbytečného papíru, jistě bychom mohli spoustu zboží kupovat podstatně levněji. Bylo mi líto doručovatelek, či brigádníků, kteří rvou kvanta reklamního materiálu, jež stejně končí většinou v koši.

     Tato úvaha mně prolétla hlavou a zmizela nenávratně v zapomnění, jelikož můj zrak ulpěl na úžasné nabídce. Jeden nejmenovaný řetězec supermarketů nabízel v akci kožené křeslo.

     Vstal jsem a začal zkoumat mé staré dobré křeslo, ve kterém jsem strávil spoustu času a napsal mnoho povídek a fejetonů. Bylo na něm již znát jeho stáří, které se projevovalo vrzavými zvuky, takže pokud jsem psal dlouho do noci, obával jsem se, že na mě budou sousedi bouchat koštětem, abych už konečně přestal rušit noční klid. Při představě, že mě navštíví hlídka městské policie a já jí budu pracně vysvětlovat, že vrzavé zvuky nedělám úmyslně, mě polil pot.

     Dospěl jsem k nezvratnému přesvědčení, že nadešel čas ke koupi nového křesla a nabídka přišla jako na zavolanou. Zkontroloval jsem datum, od kdy platí a s úsměvem jsem musel konstatovat, že je to druhý den od 09:00 hod.

     Nemohl jsem dospat a již od šesti hodin jsem běhal po bytě a těšil se na nové křesílko. Před devátou jsem skočil do auta a ujížděl do supermarketu s letákem v ruce. Dorazil jsem právě včas. Zrovna otevírali a já se zařadil mezi první zákazníky v naději, že snad všichni nejdou pro křeslo, jako já a pokud ano, tak snad na mě alespoň jedno zbude.

     Oddělení s nábytkem jsem našel poměrně snadno. Měl jsem štěstí. Nikdo z dalších zákazníků neprojevoval o nábytek zájem. Jist si vítězstvím, jsem hledal prodavače, který mě obslouží. Asi po patnácti minutách se mi podařilo najít mladého muže v novém plášti s logem supermarketu na rukávu.

     „Dobrý den. Prosím vás, chtěl bych si koupit křeslo, které je zde v tomto letáku,“ strkal jsem mu barevný papír před obličej.

     „Tohle?“ zeptal se bezelstně.

     Trošku mě to vyvedlo z míry, ale usoudil jsem, že měl asi krušnou noc, a proto jsem mu mé přání upřesnil: „Ano. Tohle.“

     „Karle!!!“ volal na kolegu, který vykoukl zpoza skříně: „Tady pán chce to křeslo z letáku!“

     Karel se ani nenamáhal vylézt zpoza skříně a řval na mě přes půl oddělení: „Ty jsou ještě ve skladu!“

       Došel jsem až ke skříni, zpoza které vykukovala rozcuchaná hlava.

     „Aha. A můžete mi říci, kdy sklad opustí?“

     „Zkuste to v poledne,“ pravil a obdařil mě bezelstným úsměvem.

     Jel jsem do kanceláře a přemýšlel, zda si mám vzít dovolenou nebo to stihnu o polední pauze. Usoudil jsem, že pauza bude stačit.

     Do prodejny jsem se dostavil těsně před dvanáctou. V oddělení byla mladá brigádnice.

     „Tohle křeslo? A to máme jako prodávat u nás?“ nevěřícně kroutila hlavou nad letákem. „Když oni jsou všichni na obědě a já jsem tu jenom na brigádě,“ pokrčila rameny.

      Propadám beznaději. Rozhodl jsem se odskočit si do nedaleké restaurace na oběd, ovšem předtím jsem musel zavolat do práce a vzít si náhradní volno.

     Po vydatném obědě jsem zamířil zpět do prodejny, naplněn radostným očekáváním nového křesla.

      K mé radosti byli již všichni zaměstnanci na svých místech. Nový plášť rovnal židle a rozcuchaná hlava opět vykukovala zpoza skříně. Zamířil jsem rovnou ke skříni.

     „Tak jsem tady,“ hlásil jsem familiérně.

     „Co si přejete?“ usadila mě rozcuchaná hlava.

    Znejistěl jsem.

     „Rád bych křeslo z tohoto letáku,“ nesměle ukazuji barevný obrázek.

     „Ty už jsou dávno pryč, pane. Jenom se po nich zaprášilo. Musíte si příště přivstat.“

- - -

      Sleduji odpadkový koš plný reklamních letáků. Jedna lákavá nabídka střídá druhou. Zájezdy na poslední chvíli, půjčky až do domu, levné postele a křesla. Sedím a mlčky přemýšlím nad smyslem reklamních letáků. Sedím a vržu.
     Tentokrát však hlavně zuby.