V stínu duše - v stínu myšlenek Probouzím se jako každou noc co noc - ze strachu, že naděje mi spočívá už jen na prstech Čas běží tak nechutně rychle Nebe se propadá do pekla Ozvěna nářků ode mě se vzdaluje Proplouvá tmou mou a v nitru zhasíná s otázkou jedinou Chci poslouchat odlitku sochy své prosby Větu už tolikrát vyřčenou poslouchám stále dokola Z hlubin temnoty vychází s nocí prokletou Vždyť všechno jednou pomine I já i ty … třeba brzy Taky zbytečné obavy - naděje - myšlenky Nač jsou…? Chci umírat v náručí sochy své Bože dopřej mi to jediné…! |