| Obrazárna obratníku Kozoroha |
|---|
Poslouchal zvuky
ale už jenom světlo ho bavilo
tak trochu zajímalo.
Všechno to přežvýkané listí na podrážce
(co mladí a fantazijní lidé
mohou vydávat,
snad jako celičký hnus světa)
se táhlo do všech sklepení
a tlelo si v tichu, nad Prahou.
Ty marné otázky
v obýváku lososové barvy.
Kde stála jeho žena
na nikdy zapomenutá (v nedodané fotografii)
a chtělo se jí pohnout
a někdy i smát.
Filharmonie té věčné mizérie
- už zní lépe než rozbíjené lahve
od Coca coly -
z pod deky ozvalo se
samosebou-nedůvěřivé-hlesnutí-uplakaného-slova
/buďme spolu/.
a hodní.
(to ranní americké pobřeží
v písku zahrabané,
šílenství Deana Moriartyho) |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'blackholesun', 23.02.2004 22:23.
| Názory čtenářů |
23.02.2004 22:51
 Wopi 
|
zajímavý |
18.06.2004 10:17
 Rowenna
|
ach, strháváš mě. K slzám a pochopení. |
11.03.2005 22:29
Zamračený_mnich
|
Konec v závorce je velmi zdařilý... |
17.08.2005 12:06
Hester
|
na nikdy zapomenutá... |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|