Vaše díla  Vaše sbírky  Avíza  Názory  Vámi hodnocená díla  Vaše názory  Historie  Oblíbení autoři  Vaše stránka 

Dílo #36318
Autor:pavel_vot
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza
Zóna:Jasoň
Datum publikace:10.02.2007 18:56
Počet návštěv:848
Počet názorů:10
Hodnocení:6 2 3

Prolog
 
Konec?

 Něco se dělo. Cítil jsem to. Vnímal jsem tu změnu. Ten zvláštní pocit jsem měl již delší dobu, ale nyní jako by zintenzívněl a prostupoval celým mým tělem. Nevěděl jsem, mám-li se bát. Nevěděl jsem, mám-li se těšit. Prostě jsem pouze vnímal, že se něco začíná dít.
 V puse jsem pocítil zvláštní pachuť. Nedokázal jsem určit, jestli se jedná o chuť sladkou, či slanou. Prostě jsem cítil jinou chuť. Vím, že to asi těžko pochopíte, ale jsem přesvědčen, že to zažil každý z Vás. Cítíte něco okolo Vás. Něco neurčitého. Něco, co zde je a Vy si to neumíte vysvětlit.
 Chuť v puse začínala být nesnesitelná. Celé mé tělo prostoupila křeč. Ztratil jsem pojem o prostoru. O tom, kde je nahoře a kde dole. Naprosto dezorientovaný jsem zaregistroval další křeč. Tentokrát ještě o něco silnější. Uvědomil jsem si, že jsem to už možná někdy zažil. Je to možné? Zřejmě ne. Protože to, co jsem nyní zažíval, se nedá zapomenout.
 Další mohutná křeč. Zjistil jsem, že mohu zmírnit její působení, když prohnu celé své tělo a trošku se posunu.
 Chtěl bych křičet: „Dost! Už dost! Už to nevydržím!!!“ Nejde to. Mlčky trpím a vyčkávám, co bude dál.
 Chvilka klidu. Slyším okolo nějaký hluk. Cizí hlasy. Začínám se bát. Tisknu si ruce na obličej a nohy si přitáhnu k tělu. Vzpomínám na krásné chvíle, kdy jsem takto ležel a odpočíval. Na chvíle klidu, které jak jsem věřil, nikdy neskončí. Jak hluboce jsem se mýlil!
 Další křeč mě drtí. Vím, že to nemohu dlouho vydržet. Začínám se dusit. Hlasy přidaly na síle. Jsem zmatený, vystrašený, napůl udušený a nyní již naprosto smířený s koncem, který se blíží.
 Opět křeč. Snažím se uniknout.
 Obrovský žár mě naprosto oslepuje. Žár, který mi pálí oči. Nemám čas nad ničím přemýšlet. Třesu se zimou. Jsem v šoku. Zima, žár, chuť v puse. A ty hlasy! Vše je nesnesitelné!
 Někdo mě praštil do zad. Zprudka se nadechuji a řvu, co nejvíc můžu. A ještě a víc. Řvu a při tom doufám, že se vše vrátí zpět. Řvu natruc všem těm útrapám, které jsem musel vytrpět. Ruce se mi třesou nyní již vztekem a já řvu jak smyslů zbavený.
 Řvu a proto nemohu slyšel, jak někdo říká: „Je to kluk, maminko.“

Epilog
 

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'pavel_vot', 10.02.2007 20:52.

Názory čtenářů
10.02.2007 19:08
me2d
Hlasy přidali ? to teda bylo hrozný... Jinak ale výborný nápad a dokonce zpracovaný podle mého gusta - s gradací, místy trochu konstruovanou, ale závěr mne překvapil svou neočekávaností a to je důvod proč dávám tip
10.02.2007 20:53
pavel_vot
No to jsem ostuda. :-))) To bude tím, že to po sobě moc nečtu. :-))) Dík. Už jsem to opravil.
11.02.2007 01:30
ataman
dobrej napad. zpracovani by mohlo bejt lepsi
11.02.2007 06:45
muclicka
hmm.. úsměv, škoda že pocity rodícího dítěte, no, že jich nebylo víc, ale i tak pěkný
12.02.2007 10:14
PaJaS

;-)) dobré, dobré, trochu mi to připomíná mé dílko Očistec ;-))
13.02.2007 12:10
Natasha
Uklidnilo mě, když jsem pochopila, že nejde o umírání (kterého je teď v povídkách všude až moc), ale o porod.

Je to trochu stylisticky odflinkuté, takové popisné a tím až nudné - například ta bytostná úzkost dítěte, které je protlačované z pohodlí porodními cestami...ta z toho není vůbec patrná. Přemíra krátkých vět po chvíli už dál nezvyšuje napětí, ale udržuje čtenáře v letargii.
14.02.2007 10:11
Haber
dobré
*
20.02.2007 12:20
sokrates
jo jo, souhlas s předchozími :-)))
20.02.2007 12:31
pavel_vot
sokrates napsal(a):
jo jo, souhlas s předchozími :-)))
Taky souhlasím s ostatníma. :-))) Je to jedna z mých prvních povídek. Tedy - povídek v uvozovkách.

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)