Dílo #35943
Autor:Jakubisko
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie/Volné verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:30.01.2007 10:05
Počet návštěv:1434
Počet názorů:6
Hodnocení:3 4

Prolog
Křišťálově čistá pravda
je jen důmyslná boží lež
Barvy duhy odráží se na hladině


černošedě slyším
tlukot srdce jestřába
ne, nepotřebuji jasných obrysů
cítím varhany na čele
ony rozlámanou melodii
skládají mi do šatníku

nejsem sám jenž vidí
ocet v lahvi za oknem
co sýkorám naleptá vnitřnosti
a hned pak se v něm utopí
ne, to my všichni se topíme
i když plavat umíme
vždyť je to tak příjemné...
     slyšíte tu krásu?

Krokova dcera 'prý' nám nechala poselství
ale poslouchejme pryžového bohéma
neboť ten mnoho ví
hodně viděl, zažil
všichni k němu užasle
sypeme svůj popel nářku

mé miminko se dusí
vlastními vlasy, že prý
tak voní po marmeládě
s ořechy...
čísi matka tomu přihlíží
a prohlíží si své vrásky
zoufale v modravém zrcadle
snad i usmála se na nás...


však v tom Zem se zastavila
stekla poslední slza pro bezbranné
a barvy duhy odráží se na hladině...




Názory čtenářů
30.01.2007 10:59
Dominika
hm...bych to proškrtala...některé obraty se mi líbí, jiné méňe
takový půl tip...
30.01.2007 11:18
Jakubisko
původně to bylo kratší, ale pak mi to zas přišlo takové nedokončené...:)) dík i za tu půlku..
30.01.2007 11:22
asi
tak asi jako D. moc slov...
30.01.2007 11:53
fougeres
jako Dominika
04.02.2007 17:56
modroočka
Dominika napsal(a):
hm...bych to proškrtala...některé obraty se mi líbí, jiné méňe
takový půl tip...
ale ten prolog stojí za zamyšlení

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)