milý jak dlouho jsem o vás neslyšela je to jen pár dní mně to připadá však na dlouhou chvíli jsem znovu okouzlena pohledem na let holubí tiše vzpomínám když se dívám za nimi na vás na poslední z vašich pobytů pak to jde obraz za obrazem vzpomínka úsměv který pohladí dnes ráno jste mě probudil poslouchala jsem vaše slova zvedla oči v sloup a pološeptem říkala zdali je pozemsky možné v tak krásném dialogu plout jen jste se mi mihnul na plátně já viděla znovu vaše lokty na stole opřené jak umíte mluvit o všem a poslouchat dost když k vám kdykoliv vkročím vaše zahrada kvete a s přehledem zahradníka mi pokaždé utrhnete nejkrásnější růži stolistou sedíme na lavičce vyprávím příběh pro vás v klidu oči se nikdy nepřestanou usmívat ani za tou druhou oponou neříkejte že nevíte když víte nemohu to nikdy přeslechnout

Mezi sousty vyzvídal Tak jak se ti tu líbí? já rozhodím ruce a povídám Ale to víte... Máš tu les, nebe i hospodu tak co ti tady chybí? sedl jsem si vedle něj a povídám Ale to víte......Vlastimil Třešňák