Zvětralé řádky

hladový po uhni namačkán v rohu. . .

a jsem básník možná i muž

mé pero je ostrý nůž

v mezipatře krve

přehozy mramoru tepají do písmen

beze stop slova nesmrtelná pozřená světlem

dospěl stín z nahoty schodů. . .

mažeš si oči poezií

tvůj inkoust zas utekl bez placení

čeká tě rtuť střízlivá

odkapaná s tvým tichem

průhledná a bez pozdravu

vrhnutá slepota čerstvosti

propadá řádky

stále nesmrtelná.